Syn.: Hieracium gothicum Fries, Hieracium rigidum Hartman, Hieracium silvaticum var. knafii Čelak., Hieracium tridentatum (Fries) Fries
Česká jména: jestřábník hladký (Dostál 1950, Kubát 2002)
Slovenská jména: jastrabník hladký (Dostál 1950, Marhold et Hindák 1998)
Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité
Rozšíření: V Evropě roste na západ po spojnici Island – Britské souostroví – Pyreneje, izolovaně v Portugalsku, na jihu po jižní Francii, severní Itálii, Bulharsko a západní Ukrajinu, izolovaně na Krymu, dále na Kavkazu, v Bělorusku a střední části evropského Ruska, na severu místy i za polárním kruhem. V Asii na jižní a západní Sibiři a na malém prostoru na severovýchodním pobřeží Středozemního moře. V Severní Americe v pásu mezi 40. a 60. rovnoběžkou. U nás především v termofytiku a mezofytiku, v oreofytiku však rovněž na mnoha místech. Řidčeji v územích s převahou měkčích a vápnitých hornin, velmi vzácně na jižní a jihovýchodní Moravě.
Ekologie: Listnaté lesy, sušší krátkostébelné louky, na minerálně chudých půdách. Kvete od června do srpna.
Popis: Vytrvalá bylina s listnatou lodyhou obvykle bez přízemní růžice listů. Lodyha je přímá, 30–100 cm dlouhá, v dolní části lysá nebo s roztroušenými jednoduchými chlupy, ve střední části lysá nebo s ojedinělými jednoduchými a hvězdovitými chlupy, v horní části s roztroušenými hvězdovitými chlupy a někdy i ojedinělými stopkatými žlázkami. Listy měkké až tuhé, na líci lysé nebo jen s ojedinělými krátkými jednoduchými chlupy, na rubu s roztroušenými (na střední žilce až četnými) jednoduchými chlupy a s ojedinělými hvězdovitými chlupy až téměř lysé, s nápadnou krémově bílou střední žilkou, listy přízemní růžice (obvykle v době květu zaschlé) řapíkaté, s čepelí obkopinatou až eliptickou, 5–13 cm dlouhou, 2–3 cm širokou, na vrcholu tupou, na okraji drobně zubatou až téměř celokrajnou, na bázi klínovitou, lodyžní listy v počtu 5–20, směrem k vrcholu lodyhy postupně se zmenšující, 4–8krát delší než široké, index olistění 0,1–0,4, dolní listy řapíkaté, 8–18 cm dlouhé, 1,8–2,5 cm široké, s čepelí podlouhle eliptickou až podlouhle kopinatou, na vrcholu špičatou, na okraji s drobnými nebo až velkými, obvykle dopředu zahnutými zuby, k bázi postupně, méně často klínovitě se zužující, střední lodyžní listy zúženou, méně často zaokrouhlenou bází přisedlé, podlouhle eliptické, úzce podlouhle eliptické, kopinatě eliptické, podlouhle kopinaté, kopinaté, vzácně až vejčitě kopinaté, na vrcholu špičaté, k bázi se postupně, vzácně klínovitě zužující, s nepravidelně oddálenými trojúhelníkovitými až úzce podlouhle trojúhelníkovitými, obvykle dopředu srpovitě nebo hákovitě zahnutými, až 18 mm dlouhými zuby, největší zuby ve střední části listu, horní listy širokou bází přisedlé, nikdy objímavé, špičaté, v dolní části s úzce trojúhelníkovitými až trojúhelníkovitými zuby. Úbory středné velké, v počtu 10-30, skládající v horní části někdy mírně okolíkovité vrcholíky, dolní větve často nápadně oddálené, akladium 1,0–2,5 cm dlouhé, stopky úborů s drobnými listeny, roztroušeně až hustě hvězdovitě chlupaté, někdy s ojedinělými jednoduchými chlupy a stopkatými žlázkami, zákrov válcovitě vejcovitý až vejcovitý, 9–11 mm dlouhý, zákrovní listeny četné, nepravidelné střechovitě se kryjící, vnější přitisklé, čárkovitě kopinaté, tupě špičaté až špičaté, s ojedinělými až roztroušenými stopkatými žlázkami a někdy s ojedinělými jednoduchými chlupy a ojedinělými až roztroušenými hvězdovitými chlupy (často ale téměř lysé), hnědozelené až černozelené, s výjimkou vnějších obvykle nápadně světleji lemované. Květy jazykovité s ligulou plochou, až 20 mm dlouhou, žlutou, na vrcholu na zoubcích lysou, čnělka a bliznová ramena žluté, olivové nebo až téměř černé. Plodem je tmavá nažka.
Záměny: Podobné mohou být úzkolisté rostliny jestřábníku savojského (Hieracium sabaudum), které však mají tmavší zákrovy a tupé a především pravidelně střechovitě se kryjící zákrovní listeny. Jestřábník savojský navíc kvete později.
Variabilita: Nesmírně proměnlivý druh, jen ve střední Evropě se rozpadající na 165 poddruhů, slučovaných do tří skupin. Řada znaků je závislá na stanovištních podmínkách. Podstatou této proměnlivosti je zřejmě triploidní chromosomový počet (2n = 27) středoevropských populací, který zapříčiňuje zřejmě převažující apomiktické rozmnožování. To následně v populacích generuje rostliny jednotného vzhledu, avšak v detailu odlišné od populací sousedních. Velmi pravděpodobné je i občasné rozmnožování sexuální. Kombinace obou rozmnožovacích systémů následně vede k permanentnímu vzniku „stabilizovaných“ typů, jež byly zejména v minulosti pojmenovávány badateli, kteří se opírali výhradně o tvarové odchylky.
Fotografováno dne 13. 7. 2013 (Česko, Čechy, u Bohuslavi v Českém ráji). Za pomoc při determinaci druhu děkuji Vítu Grulichovi.